někteří tě na tvé cestě nebudou chápat

20. dubna 2016 v 19:59 | Černý Anděl
pocity: it doesn't matter

Mám naše město ráda už jenom proto, jaká je tu příroda. Těším se na moment, kdy nasednu na kolo a odjedu pryč od civilizace, nadechnu se čerstvého vzduchu a budu naslouchat zvukům přírody. Rozeznávat stromy, sledovat zvířata, krmit kachny a mít radost z onoho momentu, na který budu s radostí vzpomínat.

Místo, kam nikdo jiný nechodí. Nikdo nebude sledovat mé kroky, můj pohled, mé činy. Nikdo neuvidí, kdy se směju a kdy zádumčivě přemýšlím. A já neuvidím výraz říkající "co to?" ani neucítím upřený pohled. Budu se cítit svobodná a svá. Samota je skličující, ale přesto ji mám ráda. Nemusím se bát toho, co si o mně kdo myslí ani nemusím skrývat své pocity. Můžu tančit, zpívat, brečet, smát se, cokoliv, protože vím, že mě nikdo neuvidí.

Vede tam krásná cesta, obzvlášť v létě, když všechno krásně kvete. A když člověk přijde na dané místo, s údivem si prohlíží vše, co bylo skryté křovím a lesem. Rybníček /vlastně dva/, koně, nekonečná louka s květinami, les, přírodní rezervace. Kéž by někdo viděl tu krásu mýma očima.


Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Resi Resi | Web | 21. dubna 2016 v 10:56 | Reagovat

To je nádhera, tam se musí krásně přemýšlet.
Někdy člověk potřebuje být sám se svými myšlenky a svými pocity. Bohužel ve velkoměstě moc takových míst není. Vzpomínám ráda na vesnici.

Lidem může být jedno, zda se usmíváß nebo co děláš. A když jsou neznámí, nemá smysl myslet na to, co si o tobé pomyslí. :)

2 E. E. | Web | 21. dubna 2016 v 20:30 | Reagovat

Snažím se nemyslet na lidi, na to co si myslí, ovšem někdy, když všechny pohledy míří na tebe a ty jsi pouze kolemjdoucí, je to zničující, začneš o tom přemýšlet a je to v háji.
Miluji přírodu, lesy, miluji tam chodit se sluchátky v uších, popřípadě s pejskem a cítí tu krásnou vůni lesa, ten klid na moje myšlenky. Můžu tam dělat cokoliv. Chci brečet budu brečet, chci se smát budu se smát, chci všechno ze sebe dostat a vykřičet se, tak můžu. Dost mi samota pomáhá, mám ji raději než mít kolem sebe kupu lidí, kteří nic nechápou a vlastně ani nechtějí.
V poslední době se setkávám s tím, že"kamarádky" si stěžují, že jsem v klidu a že ji mám něco říct, ale když začnu něco vyprávět, tak je to z zkrátka nezajímá a to si nedělám srandu, buď se začnou bavit s někým jiným a nebo koukají to mobilu a nevěnují mi pozornost. Docela se to jeví jako dost zničující pocity..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama