i hate myself

26. dubna 2016 v 20:06 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: smutek, deprese, smutek, deprese

Občas mě přepadají depresivní chvilky. Například včera a dnes.
Pozorovala jsem noční oblohu, chytala kapky do dlaně a tajně doufala, že ten moment nikdy neskončí. /Proč brečím, když vím, že slzami nic nevrátím./

Minulost je svině, ale já jsem větší. Přistihnu se, jak myslím na svou smrt. Hodně krát jsem nad tím přemýšlela, ale teď není den, kdy bych na to nemyslela. Můžu se smát, můžu být veselá, ale jakmile přijde noc, tak brečím. Všechna temnota mě polapí. /Ještě, že existuje make-up na kruhy pod očima./ Nehodlám se stát anorektičou, kvůli svým nedokonalostem ani spáchat sebevraždu, kvůli myšlenkám. Prostě chci zapomenout. Z.A.P.O.M.E.N.O.U.T.

Mám se opít do bezvědomí? Ach, takhle únikově to řešit nechci. Mám si snad ubližovat, abych ovládla svou bolest? Spolykat prášky? Ne, tohle všechno je jenom dočasné řešení a to já nechci. Nejlepší by bylo postavit se problémům čelem a bojovat. Utřít slzy, říct minulosti sbohem a užívat si krásného života. Jo, párkrát se mi to povede, ale pak začnu důkladně přemýšlet a veškerá snaha je v prdeli. Každým dnem se snažím být lepším člověkem, ale pohořím, protože jím prostě nejsem.

Odejdu do ústraní. Sobecký, co?

A budu tady. Tady, kde píšu vše, co právě cítím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 26. dubna 2016 v 20:13 | Reagovat

Mám to podobně já jsem maniodepresivní....

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 11:04 | Reagovat

Bude ti lépe, když odejdeš bez rozloučení?

3 E. E. | Web | 27. dubna 2016 v 15:27 | Reagovat

Je mi z tvého článku moc úzko. Nechápu, jak můžeš vydržet pomáhat druhým lidem, přinášet jim štěstí, ale sama uvnitř umíráš.
Drž se, myslím na tebe.

4 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 21:29 | Reagovat

Ahoj, nechce se mi to věřit, ale právě jsi napsala moje myšlenky, jak je to možný? :O Ale na druhou stranu jsem ráda, že to má někdo stejně. Taky večer ležim a nadávám si za všechny chyby, říkám si - proč žít?, a stejně se doberu ke konci, že zabít se nechci, že chci žít a hlavně - BOJÍM SE :) což je asi dobře :)

5 Resi Resi | Web | 1. května 2016 v 17:55 | Reagovat

Alkohol a všechny ty další vèci pomohou jen na chvíli a pak je i třeba člověku húř.
Zapomenout na některé věci by chtěl každý, ale to bohužel nejde.
Hlavně minulost je součást z nás a díky minulosti jsme takoví, jací jsme. I jdyž je zo těžké, je dobrý říct si: "všichni jste mi házeli klacky do cesty, život mi dával rány a já to vše zvládla. Jsem silnější, než si každý myslí." Třeba to pomúže, třeba ne.
Také mě přepadají smutné myšlenky a tak si pustím mé oblíbene písničky, mam své oblíbené, které mi pomáhají a je mi líp. A nebo si vzpomenu na lidi, co mě mají rádi. :)

6 Amazonka Amazonka | Web | 7. května 2016 v 12:08 | Reagovat

Věř mi, že ti rozumím. Trochu mě tvoje články děsí v tom, jak jsou ty slova v nich podobné mým myšlenkám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama