big girls don't cry

15. dubna 2016 v 20:03 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: nedokážu se rozhodnout, nejistota, obavy, přání

Mám ráda noční potulování ve slušných hospodách. S naší partou si přijdu jako ty ženský z filmu Sex ve městě, až na to, že ani jedna z nás si nenadělala do gatí, nekupujeme si kabelky za 300$ a ani jedna neplánujeme svatbu, ale za to neustále stojíme při sobě.

Nesnáším ten ranní moment, kdy se objevím před zrcadlem a chvíli přemýšlím zda jsem to já, nebo zombie z filmu. oh, shut up.

Jsem vůči svému přítelovi strašná mrcha. Nejspíš si myslel, že když jsem takový introvert, že toho bude využívat a budu ho poslouchat na slovo.. to víš, že jo, chlapče. Nesnáším, když se mi vysmívá "do obličeje" a mám chuť toho úžasně krásného medvídka /od něho/ rozstříhat na cimprcampr, ale řeknu si, že za to mi nestojí. Nebudu si připouštět kluky k tělu.. hahaaa, přichází nejlepší fráze.. a jaký?

"Mladá dámo, porušuješ pravidla pro své zdraví."
"Já vím, pane doktore, já vím, ale jednou za čas... to přeci neuškodí."
"Kouříte?"
"Za koho mě máte?" /taky vám to zní tak..ó můj bože? ty dvojsmysly :D /
Člověk si jde jenom pro blbej papír a je to jak u zpovědi.

Přichází éra léta, kdy se vychrtlé holky budou vystavovat světu a my silné budeme jejich stínem. Klid holky, mě v plavkách nikdo neuvidí /jen přes mou mrtvolu/. Plavat sice chodím, ale nenápadně.

Snapchat je taky skvělá věc, i když svůj ksicht fotím jen v určitých případech, ale líbí se mi ta myšlenka, že vidíme příběhy druhých. Hmmm, to mě tak napadá jít vyžrat ledničku, ať zaženu nervy. Škoda, že nemám pistáciovou zmrzlinu, užrala bych se jí k smrti. Olala, mám boky jako skříň...

Ale přesto tu jsou tací lidé, kteří dokáží svým úsměvem zažehnat utrpení ostatních.

přinést radost tam,
kde jí není,
roztáhnout křídla,
letět mezi všemi,
uvězněnými,
ve vlastních myšlenkách
a fouknout štěstí
do jejich očí.

Vidět tu zář,
slzy a chtíč,
posílí mou mysl
a já budu hledět z výšky,
na úsměv lidský.

Toužím dostat zámek, do kterého ukryju všechna svá tajemství, zamknout ho a při noční plavbě jej upustit do moře. Upustit tu zátěž, která mě táhne ke dnu. Vystoupit z lodi a cítit chladný větřík, jenž mi pročechrává vlasy a poslouchat moře bušící do útesu a klíčky od zámku zahrabat na pláži při svitu měsíce.

Tak strašně moc chtěla vyjádřit své pocity, až se jedním stala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Resi Resi | Web | 17. dubna 2016 v 9:50 | Reagovat

Někteří lidé chtějí, aby je všichni poslouchali na slovo a myslí si, že introvertní lidi udělají všechno podle nich a pak jsou překvapení, když se takoví lidé vzepřou.

Musím teda říct, že nejsem nijak hubená a mám větší břicho, ale do plavek v pohodě jdu, nestydím se za svou postavu, mému příteli se líbím takhle, jak vypadám a je mi jedno, jak na mě koukají cizí lidi.

Jídlo na zahnání nervů, to znám. Když mám nervy, tak bych vyjedla všechno sladký. :D

2 Alternative-Daria Alternative-Daria | Web | 17. dubna 2016 v 11:18 | Reagovat

Úžasně napsaný. Pravda to s tim doktorem mě pobavilo, protože sem v tom viděla svojí doktorku, zpověď to sedí.
Ale jinak naprosto boží 'myšlenky'.

3 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 21:49 | Reagovat

Hezký blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama