Duben 2016

i hate myself

26. dubna 2016 v 20:06 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: smutek, deprese, smutek, deprese

Občas mě přepadají depresivní chvilky. Například včera a dnes.
Pozorovala jsem noční oblohu, chytala kapky do dlaně a tajně doufala, že ten moment nikdy neskončí. /Proč brečím, když vím, že slzami nic nevrátím./

Minulost je svině, ale já jsem větší. Přistihnu se, jak myslím na svou smrt. Hodně krát jsem nad tím přemýšlela, ale teď není den, kdy bych na to nemyslela. Můžu se smát, můžu být veselá, ale jakmile přijde noc, tak brečím. Všechna temnota mě polapí. /Ještě, že existuje make-up na kruhy pod očima./ Nehodlám se stát anorektičou, kvůli svým nedokonalostem ani spáchat sebevraždu, kvůli myšlenkám. Prostě chci zapomenout. Z.A.P.O.M.E.N.O.U.T.

Mám se opít do bezvědomí? Ach, takhle únikově to řešit nechci. Mám si snad ubližovat, abych ovládla svou bolest? Spolykat prášky? Ne, tohle všechno je jenom dočasné řešení a to já nechci. Nejlepší by bylo postavit se problémům čelem a bojovat. Utřít slzy, říct minulosti sbohem a užívat si krásného života. Jo, párkrát se mi to povede, ale pak začnu důkladně přemýšlet a veškerá snaha je v prdeli. Každým dnem se snažím být lepším člověkem, ale pohořím, protože jím prostě nejsem.

Odejdu do ústraní. Sobecký, co?

A budu tady. Tady, kde píšu vše, co právě cítím.

sociofobie a já

22. dubna 2016 v 20:06 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost

Aneb live is evil!

pocity: horko, špatné dýchání, nevolnost, strach, nejistota, obavy, nervozita

(řekněte mi někdo, že tu skupinu naprosto zbožňujete, stejně tak, jako já)

S nakažlivým úsměvem nastupuje do autobusu plného lidí k prasknutí, trochu zakopne, ale nevypadá vůbec nervózně. Autobus najede do díry, narazí na muže v obleku, vřele se mu omluví a v pozornosti cestujících se necítí trapně. Vystoupí z autobusu a při nákupu jízdenek v metru se jí rozsypou peníze a s klidem je sbírá, i přes všechno obecenstvo. Nastoupí do přeplněného metra, stoupne si ke dveřím, strčí sluchátka do uší, všem ukáže svůj krásný dekolt a nějaké ty špíčky navíc jí nevadí. Pro výstup sympaticky požádá, aby šli stranou, a s úsměvem odchází z jednoho davu do druhého.

někteří tě na tvé cestě nebudou chápat

20. dubna 2016 v 19:59 | Černý Anděl
pocity: it doesn't matter

Mám naše město ráda už jenom proto, jaká je tu příroda. Těším se na moment, kdy nasednu na kolo a odjedu pryč od civilizace, nadechnu se čerstvého vzduchu a budu naslouchat zvukům přírody. Rozeznávat stromy, sledovat zvířata, krmit kachny a mít radost z onoho momentu, na který budu s radostí vzpomínat.

Místo, kam nikdo jiný nechodí. Nikdo nebude sledovat mé kroky, můj pohled, mé činy. Nikdo neuvidí, kdy se směju a kdy zádumčivě přemýšlím. A já neuvidím výraz říkající "co to?" ani neucítím upřený pohled. Budu se cítit svobodná a svá. Samota je skličující, ale přesto ji mám ráda. Nemusím se bát toho, co si o mně kdo myslí ani nemusím skrývat své pocity. Můžu tančit, zpívat, brečet, smát se, cokoliv, protože vím, že mě nikdo neuvidí.

Vede tam krásná cesta, obzvlášť v létě, když všechno krásně kvete. A když člověk přijde na dané místo, s údivem si prohlíží vše, co bylo skryté křovím a lesem. Rybníček /vlastně dva/, koně, nekonečná louka s květinami, les, přírodní rezervace. Kéž by někdo viděl tu krásu mýma očima.


Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.


nezávazný vztah

17. dubna 2016 v 19:19 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: nemám na to čas

Možná už z vás někdo poznal danou písničku, pocta tobě.

Při mé nostalgické náladě mě napadla myšlenka, která by mě za normálních okolností nenapadla. Vyrůstala jsem s představou, jak jednou budu mít charismatického chlapa, krásnou svatbu a šťastné manželství. Vlastně by mi bohatě stačil ten chlap, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena, jelikož se ve společnosti neobjevuji /tím pádem se o dost hůř hledá/. No jo, ale když už jsem toho chlapa našla /není chlap, jako chlap!/, tak si říkám, nebylo by lepší mít nezávazný vztah?

Žádné partnerské hádky, žádné zklamání /jedině, že by ho to se mnou nebavilo/ a každý by si mohl dělat, co mu přijde na chuť, bez ohledu na jeho názor. Neříkám, že partnerský vztah není to pravé ořechové, protože je, každý touží najít svou spřízněnou duši, ale i při hledání si může užívat. Někdo by si mohl myslet, že to akorát odrazuje, protože já sama jsem nad tím ještě nedávno kroutila hlavou, ale koneckonců na tom není nic špatného /když nemluvím o sexu se zadanou osobou/.

Vlastně... vždyť to může být i zábava! Mimochodem mám na mysli nezávazný sex s jednou a tou samou osobou, ne, že každý víkend to bude někdo jiný :D Asi bych nebyla takového názoru, kdybych neviděla film spjatý s tímto tématem. Ve finále mi je tato myšlenka k ničemu, protože na nezávazný vztah nemám koule.

Je někdo v nezávazném vztahu, popř. to zažil? Zajímá mě váš názor i zkušenosti.

big girls don't cry

15. dubna 2016 v 20:03 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: nedokážu se rozhodnout, nejistota, obavy, přání

Mám ráda noční potulování ve slušných hospodách. S naší partou si přijdu jako ty ženský z filmu Sex ve městě, až na to, že ani jedna z nás si nenadělala do gatí, nekupujeme si kabelky za 300$ a ani jedna neplánujeme svatbu, ale za to neustále stojíme při sobě.

Nesnáším ten ranní moment, kdy se objevím před zrcadlem a chvíli přemýšlím zda jsem to já, nebo zombie z filmu. oh, shut up.

Jsem vůči svému přítelovi strašná mrcha. Nejspíš si myslel, že když jsem takový introvert, že toho bude využívat a budu ho poslouchat na slovo.. to víš, že jo, chlapče. Nesnáším, když se mi vysmívá "do obličeje" a mám chuť toho úžasně krásného medvídka /od něho/ rozstříhat na cimprcampr, ale řeknu si, že za to mi nestojí. Nebudu si připouštět kluky k tělu.. hahaaa, přichází nejlepší fráze.. a jaký?

"Mladá dámo, porušuješ pravidla pro své zdraví."
"Já vím, pane doktore, já vím, ale jednou za čas... to přeci neuškodí."
"Kouříte?"
"Za koho mě máte?" /taky vám to zní tak..ó můj bože? ty dvojsmysly :D /
Člověk si jde jenom pro blbej papír a je to jak u zpovědi.

Přichází éra léta, kdy se vychrtlé holky budou vystavovat světu a my silné budeme jejich stínem. Klid holky, mě v plavkách nikdo neuvidí /jen přes mou mrtvolu/. Plavat sice chodím, ale nenápadně.

Snapchat je taky skvělá věc, i když svůj ksicht fotím jen v určitých případech, ale líbí se mi ta myšlenka, že vidíme příběhy druhých. Hmmm, to mě tak napadá jít vyžrat ledničku, ať zaženu nervy. Škoda, že nemám pistáciovou zmrzlinu, užrala bych se jí k smrti. Olala, mám boky jako skříň...

Ale přesto tu jsou tací lidé, kteří dokáží svým úsměvem zažehnat utrpení ostatních.

přinést radost tam,
kde jí není,
roztáhnout křídla,
letět mezi všemi,
uvězněnými,
ve vlastních myšlenkách
a fouknout štěstí
do jejich očí.

Vidět tu zář,
slzy a chtíč,
posílí mou mysl
a já budu hledět z výšky,
na úsměv lidský.

Toužím dostat zámek, do kterého ukryju všechna svá tajemství, zamknout ho a při noční plavbě jej upustit do moře. Upustit tu zátěž, která mě táhne ke dnu. Vystoupit z lodi a cítit chladný větřík, jenž mi pročechrává vlasy a poslouchat moře bušící do útesu a klíčky od zámku zahrabat na pláži při svitu měsíce.

Tak strašně moc chtěla vyjádřit své pocity, až se jedním stala.