Březen 2016

to, že jsem tě milovala, bylo jako sebevražda

26. března 2016 v 15:50 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: sebelítost, znechucená, zkrátka se mi chce zvracet, sním, transport do minulosti

Záhadný T.
Nebýt mé nejlepší kamarádky, tak tě neznám a věř mi, bylo by to mnohem lepší, pro všechny. Objevil ses z čista jasna, jako překvapení a ona se do tebe zamilovala. Byli jste od sebe skoro 200 km, a přesto vám nic nebránilo v tom, mít se víc, než rádi. Během jednoho večera jsem si tě strašně oblíbila, protože víš co, ty jsi kluk, do kterého se bezvýhradně zamiluje každá dívka, která touží po charismatickém muži. Koukal jsi na hvězdy se mnou, místo toho, aby ses věnoval jí. Byla jsem ve tvé přítomnosti ráda, protože jsi všímavý, děláš radost, dokážeš, aby se obyčejná dívka cítila jako princezna, a proto na tebe nikdy nezapomenu, i přesto, že už jsme se skoro rok neviděli.

Víš, poté, co jsi odjel, jsi přesně věděl, že se vrátíš. Kamarádka /říkejme ji P./ se do tebe zamilovala a já dělala všechno proto, abych se do tebe nezamilovala také. /Kdyby věděla, že jsem k tobě někdy něco cítila, nikdy by mi to neodpustila/. A pak přišel ten den, který nikdy přijít neměl. Ocitnul ses před mým barákem s tou nejkrásnější kytkou, jakou jsem kdy viděla a obálkou, ve které byla ukryta ta nejkrásnější slova.

Milá princezno, krásná slečno.,
držíš v náručí květinu, která by ráda trávila tu chvilku její existence po Tvém boku.
Bude Tě chránit před zlým drakem, bude vedle Tebe usínat a až její život vyhasne, bude Ti vděčná, že tu chvilku mohla strávit po boku úžasné slečny. Dostala příležitost spočinout ve Tvém náručí a odejde jako padající hvězda. Ta květina žije jen pro Tebe, žádná se ji nerovná, žádná není jako ona!
Bude s Tebou v bezpečí, protože jsi jako ona...
Jedinečná, úžasná, prostě unikát.
Hodně pro mě znamenáš.

Zavedla jsem tě na své nejoblíbenější místo, kde jsi mě vzal do náruče a snesl dolů, abych si neublížila. Lehli jsme si do trávy a na obloze nad námi se vytvarovalo srdíčko, náhoda nebo osud?

Poté jsem tě doprovodila na autobus, protože jsi musel jet za P., aby se nezlobila, že za mnou přijedeš a za ní /kterou mimochodem znáš déle, než mě/ nejedeš. Daroval jsi mi to nejkrásnější srdce, které je mým talismanem. Myslím na to, jak jsi mě obejmul a dal pusu na rozloučenou. Chtěl ses se mnou líbat, poznala jsem to. Lituji toho, že jsem tě nepolíbila, možná by bylo všechno jinak. Další dny jsme si psali nespočitatelné množství zpráv, kde jsi přiznal, že ke mně cítíš víc, než k P. Byla jsem šťastná, ale věděla jsem, že by ji to ublížilo, což jsme ani jeden nechtěli. Nakonec ses dal dohromady s ní a já vám to tak přála, měli jste ten nejkrásnější vztah a nedivím se, že se zhroutila potom, co jste se rozešli. Do teď nechápu, proč si mi daroval srdce, chtěl mě políbit, nosil v náručí a psal ta nejkrásnější slova, která zamotala hlavu mně i tobě. Zajímalo by mě, zda jsi ke mně skutečně něco cítil a zda si na mě někdy vzpomeneš?

Když ses v roce 2015 objevil a mezi tebou a P. se to urovnalo, opět ses na mě smál, nosil v náručí a koukal na mě.. přesto, že máš přítelkyni. Snad jsi teď šťastný, přeji Ti to, jako nikomu jinému. A jo, asi jsem Tě milovala.


noční můra

16. března 2016 v 16:37 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: znechucena, psychicky poškozena, hladová

Dva roky.
Před dvěma lety, červenec 2014



Neustále brečím, mám noční můry, žiju ve strachu. Trvá to už měsíc, co se mnou bude dál? Chci spáchat sebevraždu a je mi jedno, že je to sobecký. Mohlo to vidět tolik lidí, tolik lidí by to vyvěsilo na internet, byla bych terčem. Mám chuť zavolat policii, ale vím, že je to má vina /došlo k nedorozumění, ale kdo by mi věřil/. Pouze jsem předstírala, že spím, protože jsem jim chtěla nechat soukromý na zadních sedačkách...

Místo toho jí ten její debil nakecal, že si ověří, zda spím. Jo, pěkný hovno. Místo toho mě začal osahávat /dostal se jenom do podprsenky/. Měl to vymyšlený. Sáhnul jednou, pak se věnoval jí a zařídil si to tak, aby ona neviděla nic z toho, co dělal. Začal mě fotit /že jsem prý vypadala vtipně/. Ukazoval ji pouze fotky mého obličeje, ale kdyby jenom tušila...
Nemohla jsem se bránit, vždyť jsem předstírala, že spím po celou dobu, co měli sex i celou dobu potom. Nešlo otevřít oči, byla jsem tak vyděšená. Vrtěla jsem se, bránila se rukama, ale on byl průbojný.
Nejhorší a nejdelší noc mého života, za kterou si můžu sama.

Ten hajzl ty fotky zveřejnil na internetu pod mým jménem. Začala jsem mu vyhrožovat, sesypala jsem se jako domeček z karet. Šílela jsem. On je ten, kdo to nemá v hlavě v pořádku. Věřil mi, že ty policajty zavolám a smazal to. Ona se za mě nepostavila, jediné, čeho byla schopná, bylo se s ním rozejít. Žádná pomoc, nic. /"kamarádko"/. Cítím se raněna. Od té doby, to jde se mnou od desíti k pěti.

Dnes, březen 2016
Nebrečím, ale stále to mám živě před očima. Zbavím se té noční můry?
Toho kluka, jsem od té doby ani jednou neviděla.
Chci, aby nikdy nezapomněl na ten pocit, když se bál. Chci být jeho největší noční můrou!

I want to lose my memory,
I want to turn back time,
I want to disappear,

I want to be rescued.

haha, die

13. března 2016 v 8:18 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: je mi fajn, jsem ošklivá, ztracená a jsem idiot

Asi se řadím do party těch, kteří píšou depresivní články a stěžují si na podstatu bytí /nikdo vás to nenutí číst/.
Jsem idiot.

Při nahlédnutí do minulosti lituji všech svých rozhodnutí. Přemýšlela jsem o tom. Kdybych pana K. neodmítla kvůli panu O., tak je teď všechno jiné. Kdybych neodmítla konverzaci s panem T., který se mi teď líbí, všechno by bylo jinak. Vtipné je /ne, ve skutečnosti je to až příliš smutné/, že zrovna nedávno jsme se osobně poznali. Mému životu je asi zima, tak mi zatápí.

Měla bych si nafackovat, vždyť mám přítele, mám být šťastná.
Mám ho ráda, ale nevím, zda ho budu milovat.
Ani jsme se neznali a dali jsme se dohromady. Přitahoval mě tím, jak působil jako gentleman /je to jako z knížky Román pro ženy/. Teď se tak nechová. Zdání klame.

Nevadí mi, že zvu pány do kina, na pivo /i když já nepiju/ nebo výlety. Ale bylo by pěkné, kdyby někdy někdo pozval mě. oh, sweet dream.


i'm sad.
i'm hurt.
i'm ignored.
i'm pessimistic.
i'm judged.

infinity

žádné klišé

11. března 2016 v 17:53 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: neúplnost, zmatenost, kritický stav

Nesnáším růžovou! Jenže tenhle vzhled je tak pocitově výstižný, že jiný by se sem nehodil.
Je to můj boj, moje volba.
Nemám deep chvilku, ale občas jsem pesimistická a potřebuju to ze své hlavy dostat ven /psychologové říkají, že je dobré vést si deník, jenže jsem tak líná, že mě nebaví psát a navíc bych to po sobě nepřečetla, takže blog je vyhovující./ Ne že bych byla nějak ráda, že si to tady může přečíst kde kdo, ale ono to vyjde skoro nastejno. Tady mám aspoň tu jistotu, že si to nepřečte někdo z rodiny a jsem pod úplnou anonymitou.

Otravovat kamarády svými problémy už jsem dávno vzdala.
Nejde o to, že by nebyl někdo, kdo by mě vyslechnul, ale o to, že by mi ani jeden nerozuměl. Nerozuměl mým pocitům, myšlenkám a rozhodnutím /nečekám, že to tady někdo pochopí, ale je tu šance/. Vlastně je nechci otravovat, sami mají problémů až nad hlavu. who cares.

Nemá cenu psát o sobě dlouhý sloh, když to jde uvést na pravou míru pouhými slovy. Chvilku spokojená, chvilku v depresích, trpělivá, nedočkavá, bez sex-appealu, skromná, unáhlená, možný výskyt schizofrenie /nemusíte se mě bát/, nespolečenská, pár přátel, knihomol, asi zamilovaná, zadaná, plachá, emancipovaná a emocionální, potetovaná, náctiletá, s polorozpadlou rodinou, fanoušek Hra o trůny, dochvilná, perfekcionistka /v určitých věcech/, trpící prokrastinací, cestovatelka, vděčná, beznadějná, to jsem prosím já.

Chci nadobro uzavřít nejhorší kapitoly mého života, chci svobodu.
Konečně místo, kde je klid, kde jsem vítána, kde mohu být sama sebou, otevřená, upřímná..