i'm brOKen

13. května 2016 v 20:36 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: život je tak krutý, ale nezbývá nám nic jiného, než se s tím smířit

Snažím se bojovat. Snažím se porazit všechny své démony, ale ne vždy to jde podle představ. Ale fakt se snažím. Ocitla jsem ve stresovém období, kdy mě rozhodí opravdu kde jaká blbost. Nesnáším ji, nesnáším ji z celého srdce, přesto, že bych ji měla milovat. Dokáže mě potopit ke dnu, aniž by si to uvědomovala. V hlavě se mi honí mnoho způsobů, jak se jí pomstít, ale vím, že je to nesprávné, a proto to neudělám.

K tomu všemu dopomáhá smutná zpráva, že děda je na tom zdravotně špatně /kterou jsem se mimochodem dozvěděla opravdu zbabělým a neférovým způsobem a především jako poslední/. Nemohu spát, usínám po půlnoci, za noc se minimálně 5x vzbudím a vstávám brzy ráno. Dokonce jsem zhubla 2 kg, i když to není vůbec poznat /normálně bych za to byla ráda, ale vím, že je to kvůli tomu, že vůbec nejím, takže nejsem ráda, že jsem toho nedosáhla zdravější cestou/.

Jdu hledat únikovou cestu z tohoto světa...

 

jeden víkendový den

1. května 2016 v 18:14 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: ironická nálada, žravost a celkem se mám fajn

Akorát poslouchám písničku, která ve mně vyvolává pocity z dětství, kdy jsem si hrála na astrologa. Poznávám všechna souhvězdí zvěrokruhu a několik dalších významných souhvězdí. No dobře, teď vážně. Poznám jenom Velký a Malý vůz.

Teď jsem docela závislá na hře slither.io /takže z toho možná dostanu epileptický záchvat/. Hra ve smyslu hada na tlačítkových mobilech, jenom je víc moderní.

Ten moment, kdy mám chuť válet se smíchy po podlaze a za břicho se popadat, ale ze slušnosti to potlačuji.

"Ahoj."
"Pozor, klouže to, právě jsem vytřela a ahoj."
O minutu později, bum-drc-bác..."Já se na to můžu vysrat.."

Někdy dokážu být škodolibá, ale pouze k osobám, vůči kterým mám averzi.

Dnes to v té televizi nějak žije, nevím na co koukat dřív.
Á, představte si osobu a nad ní rozsvícenou žárovku.
On je dnes 1. máj, lásky čas - tak to všechno vysvětluje. Hodně z nás je nešťastně nezadaných a smutní v koutě, že nemají s kým slavit lásku. Neříkám, že na tom nejsem nějak podobně, ale víte co, já se spokojím s jídlem. Lednička je skoro vybílená a čekám, kdy se spustí poplašný alarm /matka/, kdo to zase všechno sežral. Což mi připomíná, že knihu od Karla Hynka Máchy - Máj, vůbec nechápu /a to jsem ji četla nejméně 3x/. A teď zpět k televizi. Právě sleduji Nesmrtelnou tetu, má nejoblíbenější pohádka z dětství, nejspíš proto, že rozum zvítězí nad zlem. But it doesn't matter.

Došla jsem k závěru, že astrologem být nemůžu, šťastná si být nezasloužím a zemřu na obezitu ze své žravosti.

i hate myself

26. dubna 2016 v 20:06 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: smutek, deprese, smutek, deprese

Občas mě přepadají depresivní chvilky. Například včera a dnes.
Pozorovala jsem noční oblohu, chytala kapky do dlaně a tajně doufala, že ten moment nikdy neskončí. /Proč brečím, když vím, že slzami nic nevrátím./

Minulost je svině, ale já jsem větší. Přistihnu se, jak myslím na svou smrt. Hodně krát jsem nad tím přemýšlela, ale teď není den, kdy bych na to nemyslela. Můžu se smát, můžu být veselá, ale jakmile přijde noc, tak brečím. Všechna temnota mě polapí. /Ještě, že existuje make-up na kruhy pod očima./ Nehodlám se stát anorektičou, kvůli svým nedokonalostem ani spáchat sebevraždu, kvůli myšlenkám. Prostě chci zapomenout. Z.A.P.O.M.E.N.O.U.T.

Mám se opít do bezvědomí? Ach, takhle únikově to řešit nechci. Mám si snad ubližovat, abych ovládla svou bolest? Spolykat prášky? Ne, tohle všechno je jenom dočasné řešení a to já nechci. Nejlepší by bylo postavit se problémům čelem a bojovat. Utřít slzy, říct minulosti sbohem a užívat si krásného života. Jo, párkrát se mi to povede, ale pak začnu důkladně přemýšlet a veškerá snaha je v prdeli. Každým dnem se snažím být lepším člověkem, ale pohořím, protože jím prostě nejsem.

Odejdu do ústraní. Sobecký, co?

A budu tady. Tady, kde píšu vše, co právě cítím.
 


sociofobie a já

22. dubna 2016 v 20:06 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost

Aneb live is evil!

pocity: horko, špatné dýchání, nevolnost, strach, nejistota, obavy, nervozita

(řekněte mi někdo, že tu skupinu naprosto zbožňujete, stejně tak, jako já)

S nakažlivým úsměvem nastupuje do autobusu plného lidí k prasknutí, trochu zakopne, ale nevypadá vůbec nervózně. Autobus najede do díry, narazí na muže v obleku, vřele se mu omluví a v pozornosti cestujících se necítí trapně. Vystoupí z autobusu a při nákupu jízdenek v metru se jí rozsypou peníze a s klidem je sbírá, i přes všechno obecenstvo. Nastoupí do přeplněného metra, stoupne si ke dveřím, strčí sluchátka do uší, všem ukáže svůj krásný dekolt a nějaké ty špíčky navíc jí nevadí. Pro výstup sympaticky požádá, aby šli stranou, a s úsměvem odchází z jednoho davu do druhého.

někteří tě na tvé cestě nebudou chápat

20. dubna 2016 v 19:59 | Černý Anděl
pocity: it doesn't matter

Mám naše město ráda už jenom proto, jaká je tu příroda. Těším se na moment, kdy nasednu na kolo a odjedu pryč od civilizace, nadechnu se čerstvého vzduchu a budu naslouchat zvukům přírody. Rozeznávat stromy, sledovat zvířata, krmit kachny a mít radost z onoho momentu, na který budu s radostí vzpomínat.

Místo, kam nikdo jiný nechodí. Nikdo nebude sledovat mé kroky, můj pohled, mé činy. Nikdo neuvidí, kdy se směju a kdy zádumčivě přemýšlím. A já neuvidím výraz říkající "co to?" ani neucítím upřený pohled. Budu se cítit svobodná a svá. Samota je skličující, ale přesto ji mám ráda. Nemusím se bát toho, co si o mně kdo myslí ani nemusím skrývat své pocity. Můžu tančit, zpívat, brečet, smát se, cokoliv, protože vím, že mě nikdo neuvidí.

Vede tam krásná cesta, obzvlášť v létě, když všechno krásně kvete. A když člověk přijde na dané místo, s údivem si prohlíží vše, co bylo skryté křovím a lesem. Rybníček /vlastně dva/, koně, nekonečná louka s květinami, les, přírodní rezervace. Kéž by někdo viděl tu krásu mýma očima.


Veď mě dál cesto má,
veď mě dál, vždyť i já
tam kde končíš,
chtěl bych dojít,
veď mě dál cesto má.


nezávazný vztah

17. dubna 2016 v 19:19 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: nemám na to čas

Možná už z vás někdo poznal danou písničku, pocta tobě.

Při mé nostalgické náladě mě napadla myšlenka, která by mě za normálních okolností nenapadla. Vyrůstala jsem s představou, jak jednou budu mít charismatického chlapa, krásnou svatbu a šťastné manželství. Vlastně by mi bohatě stačil ten chlap, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena, jelikož se ve společnosti neobjevuji /tím pádem se o dost hůř hledá/. No jo, ale když už jsem toho chlapa našla /není chlap, jako chlap!/, tak si říkám, nebylo by lepší mít nezávazný vztah?

Žádné partnerské hádky, žádné zklamání /jedině, že by ho to se mnou nebavilo/ a každý by si mohl dělat, co mu přijde na chuť, bez ohledu na jeho názor. Neříkám, že partnerský vztah není to pravé ořechové, protože je, každý touží najít svou spřízněnou duši, ale i při hledání si může užívat. Někdo by si mohl myslet, že to akorát odrazuje, protože já sama jsem nad tím ještě nedávno kroutila hlavou, ale koneckonců na tom není nic špatného /když nemluvím o sexu se zadanou osobou/.

Vlastně... vždyť to může být i zábava! Mimochodem mám na mysli nezávazný sex s jednou a tou samou osobou, ne, že každý víkend to bude někdo jiný :D Asi bych nebyla takového názoru, kdybych neviděla film spjatý s tímto tématem. Ve finále mi je tato myšlenka k ničemu, protože na nezávazný vztah nemám koule.

Je někdo v nezávazném vztahu, popř. to zažil? Zajímá mě váš názor i zkušenosti.

big girls don't cry

15. dubna 2016 v 20:03 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: nedokážu se rozhodnout, nejistota, obavy, přání

Mám ráda noční potulování ve slušných hospodách. S naší partou si přijdu jako ty ženský z filmu Sex ve městě, až na to, že ani jedna z nás si nenadělala do gatí, nekupujeme si kabelky za 300$ a ani jedna neplánujeme svatbu, ale za to neustále stojíme při sobě.

Nesnáším ten ranní moment, kdy se objevím před zrcadlem a chvíli přemýšlím zda jsem to já, nebo zombie z filmu. oh, shut up.

Jsem vůči svému přítelovi strašná mrcha. Nejspíš si myslel, že když jsem takový introvert, že toho bude využívat a budu ho poslouchat na slovo.. to víš, že jo, chlapče. Nesnáším, když se mi vysmívá "do obličeje" a mám chuť toho úžasně krásného medvídka /od něho/ rozstříhat na cimprcampr, ale řeknu si, že za to mi nestojí. Nebudu si připouštět kluky k tělu.. hahaaa, přichází nejlepší fráze.. a jaký?

"Mladá dámo, porušuješ pravidla pro své zdraví."
"Já vím, pane doktore, já vím, ale jednou za čas... to přeci neuškodí."
"Kouříte?"
"Za koho mě máte?" /taky vám to zní tak..ó můj bože? ty dvojsmysly :D /
Člověk si jde jenom pro blbej papír a je to jak u zpovědi.

Přichází éra léta, kdy se vychrtlé holky budou vystavovat světu a my silné budeme jejich stínem. Klid holky, mě v plavkách nikdo neuvidí /jen přes mou mrtvolu/. Plavat sice chodím, ale nenápadně.

Snapchat je taky skvělá věc, i když svůj ksicht fotím jen v určitých případech, ale líbí se mi ta myšlenka, že vidíme příběhy druhých. Hmmm, to mě tak napadá jít vyžrat ledničku, ať zaženu nervy. Škoda, že nemám pistáciovou zmrzlinu, užrala bych se jí k smrti. Olala, mám boky jako skříň...

Ale přesto tu jsou tací lidé, kteří dokáží svým úsměvem zažehnat utrpení ostatních.

přinést radost tam,
kde jí není,
roztáhnout křídla,
letět mezi všemi,
uvězněnými,
ve vlastních myšlenkách
a fouknout štěstí
do jejich očí.

Vidět tu zář,
slzy a chtíč,
posílí mou mysl
a já budu hledět z výšky,
na úsměv lidský.

Toužím dostat zámek, do kterého ukryju všechna svá tajemství, zamknout ho a při noční plavbě jej upustit do moře. Upustit tu zátěž, která mě táhne ke dnu. Vystoupit z lodi a cítit chladný větřík, jenž mi pročechrává vlasy a poslouchat moře bušící do útesu a klíčky od zámku zahrabat na pláži při svitu měsíce.

Tak strašně moc chtěla vyjádřit své pocity, až se jedním stala.

to, že jsem tě milovala, bylo jako sebevražda

26. března 2016 v 15:50 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: sebelítost, znechucená, zkrátka se mi chce zvracet, sním, transport do minulosti

Záhadný T.
Nebýt mé nejlepší kamarádky, tak tě neznám a věř mi, bylo by to mnohem lepší, pro všechny. Objevil ses z čista jasna, jako překvapení a ona se do tebe zamilovala. Byli jste od sebe skoro 200 km, a přesto vám nic nebránilo v tom, mít se víc, než rádi. Během jednoho večera jsem si tě strašně oblíbila, protože víš co, ty jsi kluk, do kterého se bezvýhradně zamiluje každá dívka, která touží po charismatickém muži. Koukal jsi na hvězdy se mnou, místo toho, aby ses věnoval jí. Byla jsem ve tvé přítomnosti ráda, protože jsi všímavý, děláš radost, dokážeš, aby se obyčejná dívka cítila jako princezna, a proto na tebe nikdy nezapomenu, i přesto, že už jsme se skoro rok neviděli.

Víš, poté, co jsi odjel, jsi přesně věděl, že se vrátíš. Kamarádka /říkejme ji P./ se do tebe zamilovala a já dělala všechno proto, abych se do tebe nezamilovala také. /Kdyby věděla, že jsem k tobě někdy něco cítila, nikdy by mi to neodpustila/. A pak přišel ten den, který nikdy přijít neměl. Ocitnul ses před mým barákem s tou nejkrásnější kytkou, jakou jsem kdy viděla a obálkou, ve které byla ukryta ta nejkrásnější slova.

Milá princezno, krásná slečno.,
držíš v náručí květinu, která by ráda trávila tu chvilku její existence po Tvém boku.
Bude Tě chránit před zlým drakem, bude vedle Tebe usínat a až její život vyhasne, bude Ti vděčná, že tu chvilku mohla strávit po boku úžasné slečny. Dostala příležitost spočinout ve Tvém náručí a odejde jako padající hvězda. Ta květina žije jen pro Tebe, žádná se ji nerovná, žádná není jako ona!
Bude s Tebou v bezpečí, protože jsi jako ona...
Jedinečná, úžasná, prostě unikát.
Hodně pro mě znamenáš.

Zavedla jsem tě na své nejoblíbenější místo, kde jsi mě vzal do náruče a snesl dolů, abych si neublížila. Lehli jsme si do trávy a na obloze nad námi se vytvarovalo srdíčko, náhoda nebo osud?

Poté jsem tě doprovodila na autobus, protože jsi musel jet za P., aby se nezlobila, že za mnou přijedeš a za ní /kterou mimochodem znáš déle, než mě/ nejedeš. Daroval jsi mi to nejkrásnější srdce, které je mým talismanem. Myslím na to, jak jsi mě obejmul a dal pusu na rozloučenou. Chtěl ses se mnou líbat, poznala jsem to. Lituji toho, že jsem tě nepolíbila, možná by bylo všechno jinak. Další dny jsme si psali nespočitatelné množství zpráv, kde jsi přiznal, že ke mně cítíš víc, než k P. Byla jsem šťastná, ale věděla jsem, že by ji to ublížilo, což jsme ani jeden nechtěli. Nakonec ses dal dohromady s ní a já vám to tak přála, měli jste ten nejkrásnější vztah a nedivím se, že se zhroutila potom, co jste se rozešli. Do teď nechápu, proč si mi daroval srdce, chtěl mě políbit, nosil v náručí a psal ta nejkrásnější slova, která zamotala hlavu mně i tobě. Zajímalo by mě, zda jsi ke mně skutečně něco cítil a zda si na mě někdy vzpomeneš?

Když ses v roce 2015 objevil a mezi tebou a P. se to urovnalo, opět ses na mě smál, nosil v náručí a koukal na mě.. přesto, že máš přítelkyni. Snad jsi teď šťastný, přeji Ti to, jako nikomu jinému. A jo, asi jsem Tě milovala.


noční můra

16. března 2016 v 16:37 | Černý Anděl |  minulost, přítomnost
pocity: znechucena, psychicky poškozena, hladová

Dva roky.
Před dvěma lety, červenec 2014



Neustále brečím, mám noční můry, žiju ve strachu. Trvá to už měsíc, co se mnou bude dál? Chci spáchat sebevraždu a je mi jedno, že je to sobecký. Mohlo to vidět tolik lidí, tolik lidí by to vyvěsilo na internet, byla bych terčem. Mám chuť zavolat policii, ale vím, že je to má vina /došlo k nedorozumění, ale kdo by mi věřil/. Pouze jsem předstírala, že spím, protože jsem jim chtěla nechat soukromý na zadních sedačkách...

Místo toho jí ten její debil nakecal, že si ověří, zda spím. Jo, pěkný hovno. Místo toho mě začal osahávat /dostal se jenom do podprsenky/. Měl to vymyšlený. Sáhnul jednou, pak se věnoval jí a zařídil si to tak, aby ona neviděla nic z toho, co dělal. Začal mě fotit /že jsem prý vypadala vtipně/. Ukazoval ji pouze fotky mého obličeje, ale kdyby jenom tušila...
Nemohla jsem se bránit, vždyť jsem předstírala, že spím po celou dobu, co měli sex i celou dobu potom. Nešlo otevřít oči, byla jsem tak vyděšená. Vrtěla jsem se, bránila se rukama, ale on byl průbojný.
Nejhorší a nejdelší noc mého života, za kterou si můžu sama.

Ten hajzl ty fotky zveřejnil na internetu pod mým jménem. Začala jsem mu vyhrožovat, sesypala jsem se jako domeček z karet. Šílela jsem. On je ten, kdo to nemá v hlavě v pořádku. Věřil mi, že ty policajty zavolám a smazal to. Ona se za mě nepostavila, jediné, čeho byla schopná, bylo se s ním rozejít. Žádná pomoc, nic. /"kamarádko"/. Cítím se raněna. Od té doby, to jde se mnou od desíti k pěti.

Dnes, březen 2016
Nebrečím, ale stále to mám živě před očima. Zbavím se té noční můry?
Toho kluka, jsem od té doby ani jednou neviděla.
Chci, aby nikdy nezapomněl na ten pocit, když se bál. Chci být jeho největší noční můrou!

I want to lose my memory,
I want to turn back time,
I want to disappear,

I want to be rescued.

haha, die

13. března 2016 v 8:18 | Černý Anděl |  výkřiky do prázdna
pocity: je mi fajn, jsem ošklivá, ztracená a jsem idiot

Asi se řadím do party těch, kteří píšou depresivní články a stěžují si na podstatu bytí /nikdo vás to nenutí číst/.
Jsem idiot.

Při nahlédnutí do minulosti lituji všech svých rozhodnutí. Přemýšlela jsem o tom. Kdybych pana K. neodmítla kvůli panu O., tak je teď všechno jiné. Kdybych neodmítla konverzaci s panem T., který se mi teď líbí, všechno by bylo jinak. Vtipné je /ne, ve skutečnosti je to až příliš smutné/, že zrovna nedávno jsme se osobně poznali. Mému životu je asi zima, tak mi zatápí.

Měla bych si nafackovat, vždyť mám přítele, mám být šťastná.
Mám ho ráda, ale nevím, zda ho budu milovat.
Ani jsme se neznali a dali jsme se dohromady. Přitahoval mě tím, jak působil jako gentleman /je to jako z knížky Román pro ženy/. Teď se tak nechová. Zdání klame.

Nevadí mi, že zvu pány do kina, na pivo /i když já nepiju/ nebo výlety. Ale bylo by pěkné, kdyby někdy někdo pozval mě. oh, sweet dream.


i'm sad.
i'm hurt.
i'm ignored.
i'm pessimistic.
i'm judged.

infinity

Kam dál